Byl krásný. Jeho široký úsměv dostával mnohé křehké slečny do kolen. Závan jeho vůně se pomalu vzdaloval od jeho bytosti, až našel cestu k té, která ho ucítila. Blonďaté vlasy mu ve větru vlály s lehkostí, nadnášeny jako peříčka, co poletovaly bezcílně krajinou. Oči skrývaly tajemství, které v nekonečně modrých hlubinách nebylo možno najít. Nepatřil mezi ty, jež matka příroda obdařila bohatstvím a výškou, přesto však vyzařoval něco, co zanechávalo v duších dívek nemalou stopu. Jeho ruce byly až směšně hubené oproti zbytku těla, ale dovedl jimi čarovat jako nikdo jiný. Když promluvil, čas se zastavil a tóny jeho hlasu se rozletěly do okolí rychlostí blesku a zpívaly našim uším přenádhernou melodii. Kráčel způsobem tanečníka a věděl, že on je ten jediný.
Všiml si toho, aniž by chtěl. Pokaždé, když byla nablízku, tak její pohled zavadil o něj. Vysílala neviditelné signály a on je zachytil, nic ovšem nedal najevo. Podíval se na ni s kamenným výrazem ve tváři a tu se hned otočil. Ona také odvrátila zrak a myslela si, že je vše ztraceno. Minula ho a nepatrně se zadívala do jeho pomněnkových očí. Opětoval její pohled a snažil se, aby pochopila jeho zprávu. Ona však neporozuměla. Seděla a ohlédla se jeho směrem. Cítila se být probodávána tisícem šípů a sklopila zrak. On na ni nechápavě hleděl dál. Netušil, co mu chce ona svýma očima sdělit. Netušila, co on za svými pohledy skrývá.
Přiměla se k něčemu, co ji stálo hodně sil. Přišla a hledala ho v davu lidí. Lidí, které neznala a přesto měla znát. Byli pro ni tak cizí, skrývala se před nimi svoji duši a nevěděla, jestli má v té skupině bytostí vůbec svoje místo. Spatřila ho a jejím tělem projely stovky záchvěvů. Šla k němu a usmála se. Výraz v jeho tváři byl nečitelný a očekávaná reakce se nedostavila. Zklamaně zůstala stát a snažila se nedát najevo svůj žal. Hlavou mu bleskla myšlenka. Možná už tušil proč. Význam těch pohledů se mu najednou zdál být neuvěřitelně jasný. Její úsměv to potvrdil.
Procházel se a v dáli uviděl známou siluetu. Spěšně k ní zamířil a s úsměvem od ucha k uchu se zahleděl do jejích očí. Zavřela je, pohlédla jinam. Když je otevřela, přistoupil blíž a usmál se ještě víc. Nejistě jí zacukaly koutky a plamínek v panenkách se rozhořel. Prošli kolem sebe a na tu chvíli se jejich myšlenky nevědomky střetly. Oba věděli, na co ten druhý právě myslí.
Jejich ruce se letmo setkaly. Elektrický šok proudil jejich těly tam a zpátky. Ustoupili od sebe, ale pocit vzájemného dotyku přetrval. Z jejích očí vyzařovala touha a vzápětí jedna ruka pevně stiskla tu druhou.
Šli vedle sebe tiše šumícím lesem. Zahalená mlžný oparem svých citů nevnímala okolní svět. Naklonil se k její tváři, zastavil se a vnímal sílu okamžiku. Zavřela oči. Pootevřel ústa a jejich čela se jemně srazila. Pevně ji přidržel. Nadechl se a jejich rty se setkaly.
Vedle nich se třpytila studánka. Na její hladině se zračila silueta jediného člověka. Splynuli v jedno.
Žádné komentáře:
Okomentovat